(článek byl napsán pro časopis Jóga Dnes, vyšel v čísle 3/2013)

Setkání s jin jógou

Pouť každého, kdo se vydá cestou jógy je jedinečná a někdy se stává, že namísto toho co usilovně chceme, nám přinese to, co potřebujeme, což si někdy uvědomíme až s odstupem času. Mě zavedla moje pouť do kanadského Vancouveru, kde jsem strávila několik krásných měsíců intenzivním studiem komplexní jógové disciplíny v komorním a ašrámově laděném prostředí na Prana Yoga Teacher College. A právě ve Vancouveru jsem se poprvé setkala s jin jógou. Nicméně láska na první pohled to nebyla. Osobně jsem vždy tíhla spíše k dynamičtějším formám praxe ásan a jemnější jógové techniky pro mne byly hůře uchopitelné. Moji počáteční rezervovanost k tomuto stylu, který mi byl poprvé kýmsi popsán jako “pomalá jógová praxe s převahou pozic vsedě bez zapojování svalů”, však překlenula osobní zkušenost s tímto jedinečným stylem jógy propojující jogínskou a taoistickou tradici. Po bližším seznámení se s jejími jednotlivými aspekty jsem došla až k rozhodnutí absolvovat kurz pro učitele jin jógy pod vedením výborné Jolene Bayda a získat tak možnost předávat tuto účinnou praxi dále.

Ač jsme se po absolvování kurzu se všemi jeho dvanácti účastníky shodli, že se jedná o praxi jdoucí hluboko pod povrch, která nemusí být pro všechny snadná, každý z nás byl fascinován jinou perspektivou, která mu byla díky jin józe otevřena. Někteří nemohli uvěřit, že jejich zatuhlé kyčle znatelně “roztály”, bedra se uvolnila, přestože se již praktikování ásan několik let soustavně věnovali. Jiní byli udiveni, jak hlubokou emoční očistu praxe jin jógy nastartovala. Další si pochvalovali, že nalezli styl jógy, kde jim není vnucována forma a mohou tak pozornost plně obrátit dovnitř. Mně osobně jin jóga mimo jiné přeladila nastavení některých mých postojů a přinesla změnu v prožívání jemnějších jógových technik.

Pojďme teď společně nahlédnout, v čem tato praxe spojující jogínskou a taoistickou tradici spočívá.

Tao, jóga a západní věda

Starověcí mudrci získali prostřednictvím hlubokých meditací náhled na energetický systém těla. Jogíni v Indii nazývali vitální energii PRÁNA a energetické dráhy NÁDÍ. Taoističtí učenci v Číně energii nazývali ČCHI a vyvinuli nauku, která popisuje proudění ČCHI skrze energetické kanály zvané MERIDIÁNY. Praxe Tai-chi a Chi-kong byla vyvinuta za účelem harmonizace proudění čchi, indičtí jogíni vyvinuli systém ásan za stejným účelem.

Západní medicína byla dlouhou dobu skeptická k tradičním energetickým mapám vycházejícím z akupunktury, jelikož nikdo nikdy nepředložil fyzický důkaz existence energetických kanálů nadi a meridiánů. Avšak výzkumníci jako Dr. Hiroshi Motoyama v Japonsku a Dr. James Oschman v USA zkoumají v posledních dekádách možnost, že jako dráhy pro proudění energie popsané dávnými učenci fungují pojivové tkáně procházející skrz naskrz tělem. Pokud tomu tak doopravdy je, působení na pojivové tkáně může být klíčové z hlediska dlouhodobého zdraví.

Jin a jang

Abychom lépe porozuměli propojení jogínské praxe s moudrostí taoismu, seznámíme se s konceptem jin a jang, dvou navzájem opačných a doplňujících se sil, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Čínský znak pro jin znamená též tmavé místo, severní strana hory, znak pro jang též značí světlé místo, jižní svah. Jde o výrazy relativity, vztahu, nevyjadřují nic absolutního a vždy záleží na úhlu pohledu pozorovatele. Něco lze vnímat jako jin (pasivní, přijímající, studené, stabilní, skryté, orientované spíše dovnitř) pouze ve vztahu k něčemu dalšímu, co je více jang (aktivní, tvořivé, horké, proměnlivé, viditelné, orientované spíše ven).

Jin jóga je takto vztahována k převažujícím formám praxe ásan rozšířeným v západním světě, v centru jejichž pozornosti stojí aktivní práce se svaly, vytvoření si vnitřního tepla a snaha o dosažení určité formy. Tento typ praxe je velmi prospěšný pro naše fyzické i emoční zdraví, zlepšuje naše držení těla, posiluje svaly a učí nás, jak správně dýchat a je nesmírně přínosný pro všechny se sedavým způsobem života. Z pohledu taoismu by se dalo říci, že dynamičtější styly praxe ásan odstraňují stagnaci čchi, čistí a posilují naše tělo i mysl, ale ne vždy nás adekvátně připraví na jin aktivity, mezi které patří třeba meditace. Jin jóga se soustředí spíše na zjemňování, odevzdání se a přijetí. Někdy se jí říká “praxe klidné síly”. Naši pozornost obracíme dovnitř do našeho nitra, stáváme se nehodnotícími pozorovateli toho, co přichází – emocí, pocitů, stavů. Naše mysl se učí nalézat klid i v nepohodlí.

Jedním z relevantních aspektů pro analýzu fyzických jógových technik z perspektivy jin a jang by mohla být též elasticita tkání, na které je působeno. Jangové tkáně jako například svaly jsou více naplněny tekutinou, jsou měkčí a elastičtější. Jin tkáně, mezi které patří pojivové tkáně (šlachy, vazy, fascie) a kosti jsou sušší, pevnější a tužší. Z tohoto pohledu můžeme vnímat praxi zaměřenou více na svalové tkáně jako jang a praxi zaměřenou více na pojivové tkáně jako jin.

Principy jin jógy

Jin jóga si vystačí s relativně malým počtem ásan – různé zdroje uvádějí mezi osmnácti a padesáti ásanami (včetně variací). Ač ve své formě velmi jednoduchá, vzhledem k delšímu setrvání v pozicích není jin jóga pro mnohé snadnou praxí. Přináší však uvolňování ztuhlosti nejen na fyzické úrovni, ale otvírá prostor též k emoční očistě.

Třemi hlavními principy jin praxe jsou:

1. Nalezení odpovídající hloubky pozice. Při citlivém vstupu do pozice nacházíme naši hranici, kde již něco na fyzické úrovni cítíme. Zde se uvolníme. Neusilujeme o výrazné překročení této hranice. Nasloucháme svému tělu a respektujeme ho. Akceptujeme, že tato hranice se liší pro každého a je jiná každý den. Učíme se jak nezápasit se svým tělem, jak přijímat momentální stav sebe sama. Odkládáme veškerá očekávání, jak by pozice měla vypadat. Jsme ve spojení s naším přirozeným a pomalým dechem a necháme čas, aby sehrál svou roli – tím se pozice zintenzivní. Učíme se odlišovat pocit intenzivního protahování (které lze prodýchat) od pocitu bolesti (ostré, elektrizující pocity, které prodýchat nemůžeme).

2. Rozhodnutí setrvat v klidu. V pozici zůstáváme v klidu a v uvolněné nehybnosti. Svaly necháme relaxovat – to umožní působení na pojivové tkáně. Není nutné (a v některých pozicích ani možné) uvolnit úplně všechny svaly – důležité je uvolnit svaly v oblasti, na kterou chceme působit. Zaměřujeme-li se například na uvolňování bederní páteře, nedržíme napětí ve spodní části zad. Po dosažení své hranice již pozici neopravujeme, nepřizpůsobujeme (samozřejmě pokud necítíme bolest). Stáváme se nehodnotícím pozorovatelem svých fyzických vjemů, myšlenek, které mohou přicházet i emocí, které se mohou vyplavovat na povrch. Vědomě tak rozvíjíme toleranci pro nepohodlné počitky. Nevytváříme si rezistenci pokud se setkáme s něčím, co naše mysl klasifikuje jako “negativní” (emoce, myšlenky...). Dovolíme si to jen pozorovat. Postupem času se učíme oprostit se i od hodnocení toho co přichází, jako dobrého či špatného.

3. Poddání se plynutí času. Důležitější než velká intenzita fyzických vjemů od samého začátku je dostatečná doba setrvání v pozici. Poté, co se dostaneme na naši hranici komfortu, necháme působit čas, abychom umožnili bezpečné a pozvolné působení na pojivové tkáně, které nejsou tolik pružné jako například svaly a vyžadují proto jiný druh stimulace. Podobně jako při akupunktuře také stimulujeme jednotlivé meridiány. Doba pro setrvání v každé pozici se pohybuje od dvou až k dvaceti minutám, záleží samozřejmě na konkrétní pozici a pokročilosti praktikujících.

Jin jóga si neklade za cíl nahradit aktivnější a dynamičtější styly jógy, ale je jejich výborným doplňkem. Když zůstáváme pozorovateli naší zkušenosti, rozvíjíme tím své uvědomění a otvíráme tak prostor ke změně. Stejně jako v jiných stylech jógy i zde platí, že více než teorie je praxe a vlastní zkušenost. Cesta k „severní straně hory“ nám může pomoci nasměrovat se zpátky k sobě samému a vnést rovnováhu tam, kde je potřeba. Pro mne to, v době kdy jsem se s jin jógou setkala, znamenalo akceptaci sebe sama v pasivní roli a také změnu kvality prožitku při sezení v meditaci, které mi praktikované relativně intenzivně v rámci Prana Yoga Teacher College, připadalo často nepohodlné nebo obtížné. Až po setkání s jin jógou jsem si uvědomila, že nejen moje jógová praxe, ale i způsob života jsou orientovány spíše na aktivní snahu o dosahování vytyčených cílů prostřednictvím vynaloženého úsilí, než na objevování vnitřního míru a harmonie a ponechání věcem volného průběhu, nepotlačování a přijetí. Jin jóga je v současné době tím, co mi pomáhá vyrovnávat aktivní aspekty mého života, vybalancovávat v sobě jin a jang, tyto opačné a navzájem se doplňující síly.

Více například zde: www.yinyoga.com/ ...................výborný zdroj informací a inspirace k Jin józe - stránky Bernieho Clarka